Kdo se má v životě potkat, setká se.
Frýdek-Místek je městem s velkým množstvím horolezců a padáčkářů-paraglidistů. „A tak při dalším hledání nového projektu v oblasti adrenalinové zábavy bylo více než jasné, kterým směrem se náš klub vydá,“ usmíval se šéf Sportovního klubu vozíčkářů ve Frýdku-Místku Radomír Krupa. Podporu našel v Kunčicích pod Ondřejníkem v Mac škole. Neskutečně nezapomenutelnou a vstřícnou postavou v této škole je Jiří Večerek. „Poznal jsem v něm svého souputníka z dob studií na střední škole v Ostravě, který si na stejné škole vybral vedlejší obor. Jak se pak ukázalo, ani on nezůstal po škole v oboru a velice brzo objevil krásu paraglidingu a volného, nesešněrovaného života na horách a v přírodě nejen české ale v celé Evropy,“ pokračoval Krupa. Jak řekl, zase se potvrdilo nepsané pravidlo, s kým se v tomto životě máte potkat, toto setkání dříve či později určitě proběhne. „Opět jsem byl ve správný čas na správném místě, což potvrdilo vyjádření Jiřího, že už delší dobu uvažuje o tandemovém paraglidingu s vozíčkáři a podnikl první kroky k výrobě speciálního vozíku, na kterém by slety z kopců mohly probíhat. Jiří se ukázal jako skvělý vizionář a později jako skvělý pilot tandemu, kterému lze s důvěrou na 20 minut svěřit život,“ pochvaloval si.
Výroba tandemové tříkolky a modřiny novátorů…
Tříkolka, speciální vozík, kára, vozítko to je u každého vozíčkářského sportu technicky jiný výrobek, který se neslučuje s běžným vozíkem pro civilní pohyb invalidy. „Proto, i když jsme měli hodně fotografických materiálů ze zahraničí, stále jsem dumali nad naším vozíkem, který bude složitější v tom, že bude fungovat jako vozík pro tandemové létání. A měl by byt originální, nechtěli jsme kopírovat osvědčené, např. z Francie, protože tam se tyto vozíky používají jenom samotnými piloty – vozíčkáři,“ vysvětloval Radomír Krupa. A tak byla parakára vymýšlena a vyráběna zejména z hlavy tandempilota a patrona celého projektu Jiřího Večerka. Klub vozíčkářů dodal kola a zejména své zkušenosti a Tomáš Tomeček (pilot rallye kamiónu při závodech Rallye Dakar) věnoval vyřazené závodní sedadlo. První pokusy začaly už koncem roku 2006. „Moje první pokusy s nácvikem startů začaly v dubnu 2007. Ty byly ale záhy ukončeny, neboť jsme parakáru již při druhém dni cvičení prvních sjezdů ze svahu trošinku pochroumali. A samozřejmě jsem pocítil i první bolesti ramene poté, kdy jsme všichni přehlídli malou nerovnost ve svahu. Následoval asi metrový pád bez zcela nafouknutého křídla a tím zapíchnutí do svahu“ vzpomínal Krupa. V roce 2008 přišly první pokusy s velmi studeným pasažérem. Ne, patologie nepůjčila žádnou mrtvolku, to se jen poprvé ve vozíčku svezl 50litrový sud piva Radegast 12°. Poté následovaly první slety s kamarády -zkušenými piloty paraglidingu. A začátkem roku 2009 se začal hledat nebojácný vozíčkář, který za svou odvahu bude odměněn jako první pasažér Paraglidingu paraplegiků. „Jelikož jsem byl v tomto roce docela vytížený, oním vyvoleným se stal Martin Knap z Prahy. Martin byl velmi trpělivý, protože ne vždy, když do Beskyd dojel, počasí přálo. A proto se do vzduchu dostal až při třetí návštěvě.
Proč vlastně by měli vozíčkáři létat?
Stát se pilotem paraglidistou, to vlastně byl od počátku hlavní cíl a dlouholetý sen Radomíra Krupy. To, že se z toho stal projekt pro vytvoření tandemového svahového létání pro vozíčkáře, se postupem času ukázalo jako nejlepší řešení jeho časové nemohoucnosti. A dalším stupínkem v přirozeném vývoji této adrenalinové služby. „Stupínek nejen pro mne, ale i pro další případné zájemce, kteří mají stejný cíl. Být pilotem, i když hlavním zaměstnáním je povolání: vozíčkář. Být tak svoboden v pohybu, jak svoboden v pohybu lze být nejvíce,“ odtajnil své pocity Krupa.
Annecy, výlet za hranice našich představ
„Když si Jirka potvrdil, že vozík v rukou zkušeného pilota funguje, kontaktoval mne a zase jsme začali plánovat. A tak v Říjnu 2009 padl termín, posledního týdne v červnu 2010, který bude věnován uskutečněním našeho maxi snu,“ líčil Radomír Krupa. Místo bylo předem jasné. Nejlepší podmínky pro sestavu paragliding a vozíčkář určil Jiří. Pojede se do severo-francouzského letoviska Annecy, 80km vzdálené od švýcarského Curychu. „Tolik toužebný termín se přiblížil mílovými kroky a mi se podařilo pro tento netradiční pobyt, který nebyl nijak finančně náročný, získat jen kamaráda Michala Šmída z Frýdku-Místku,“ popisoval dále Radomír Krupa. Nad Annecy jsou dvě startovní plochy. Jedna ve výšce 1000 m.n.m., a druhá o 200 metrů výš. „Zvláště to bližší k nebi by měli navštívit naši ekologové a ochránci přírody, aby zdokonalili své povědomí, o tom jak velmi dobře lze skloubit adrenalinový sport, turisty a ochranu přírody“ poznamenal Krupa s tím že i našim úředníkům by návštěva a výlet do Annecy velmi prospěla a ukázala, jak lze zkvalitnit a oživit oblast, ve které se nabízejí možnosti pro turistický ruch a využití volného času. Tam kde se teprve mluví o tom, proč je třeba vybudovat cyklostezku z jednoho města do druhého mimo silnici, tak v Annecy se při budování kruhové křižovatky, která zasahuje do cyklostezky, vybuduje přes pole asfaltová objížďka. A po vybudování kruháče bude cyklostezka nerušeně pokračovat tunelem pod křižovatkou. Beskydští padáčkáři přijeli ve středu a ihned se pustili do svahu, aby si vychutnali první slety. „Součet mého metráčku, třicetikilový vozík a 80 kg tandem pilota napovídalo, že to nebude obyčejný let. I když je křídlo vyrobeno na takovou zátěž, přece jen Jiří takových pasažérů mnoho nevozil,“ smál se Krupa a pokračoval: Aby byl let bezpečný a dostatečně dlouhý, byl vybrán vrchní start. Tam se autem dostaneme asi 200 metrů pod plochu. Dále musí stačit energie a síla paží. Jako každý den, na startu je již asi 50 pilotů a další stejný počet turistů. Startovací plocha je pokryta kobercem z plastového vlákna. A celé ploše velí jeden startér ze společnosti, která prodává padáky a vybavení a pořádá kurzy. Toto místo má v pronájmu a dohlížejí na startující piloty, ať se nepošlapou, ať je začátek jejich letu maximálně bezpečný. Najednou zazní hlasité stop!, a všichni se musí zastavit a z boční navýšené rampy startují rogalisté. První, druhý, třetí, a už se zase rozbíhají vstříc propasti padáčkáři. Tak teplá bunda, přilba, na ni přidělat kameru a už mě na vozíku vezou na zelenou umělohmotnou plochu. Nervozita mi roztloukává srdce na maximum. Ale těším se. Bezmezně věřím Jirkovi. A po zkušenostech ze skoku z letadla, mám největší obavu jen z toho propadu do vzduchoprázdna, po opuštění startovací hrany. Jirka je připraven, všichni kluci jsou kolem nás, Jirka si sám naposledy kontroluje všechny popruhy, spony, já si připravuji ještě foťák, znova si opakuji, kde se zapíná video a kterým nastavením mám fotit. Jirka dává pokyn a tři kluci popadnou vozík a začnou se rozbíhat. Pokud bych se podíval za sebe, viděl bych, jak nás všichni na ploše sledují. Jsou to zkušení borci a viděli mou postavu, museli si spočítat, že to bude jeden z těch náročnějších startů. Jirka ani nemusel udělat úkrok do strany, aby vyrovnal padák, fouklo mu to přímo proti a tak křičí na kluky: jedem, jedem, makej, makej, makej a najednou jsem již na hraně a ještě krok a zem pod nohama skončila. Držím se křečovitě, ale žádný propad jsem neucítil. Neuvědomil jsem si, že nad námi plně nafouknutý padák už drží celou naši váhu.“ Také přistání proběhlo v pořádku. „Dosedli jsme velmi měkce, ani malinký náznak nárazu. Podáváme si s Jirkou ruce, že je vše v pořádku a vše proběhlo v totálním klidu,“ dodal Krupa.
Budoucnost Paraglidingu paraplegiků podpořila Nadace Charty 77
„Vydali jsme se správným směrem, toto zjištění mi vždycky dodá novou energii pro práci v klubu. S Jirkou, který je naším novým patronem, a nebudu lhát, když napíšu patronem mezi nebem a zemí, je zárukou, že tato nová možnost bořit mýty a pomyslné zdi, bude službou tvořenou zejména pro úsměv a nadšení zdravotně postižených dětí. Jsem velmi rád, že jsem Jiřího po letech opět potkal. A mé přesvědčení o ojedinělosti a čistotě myšlenek potvrdila i Nadace Charty 77 a Projekt Sport bez bariér. Na červnovém zasedání rady schválila našemu klubu finanční pomoc při výrobě nového vozíčku-parakáry, který bude z duralových trubek. Vylepšen bude na základě našich nových zkušeností, i právě z Annecy. A v roce 2011 budeme, s pilotem Jiřím Večerkem, opět připraveni na rodiny s ZTP dětmi, kterým chtějí rodiče umožnit životní zážitek. Budeme připraveni splnit vozíčkářům sen, sen o získání pilotního průkazu pro paraglidingové lety,“ doplnil Radomír Krupa.
